Jacques Expert - Vrahova žena

31. července 2016 v 20:20 | Lucretia |  Books
Autor: Jacques Expert
Název: La Femme du monstre (Vrahova žena)
Nakladatelství: Motto (2014)
Počet stran: 213


Byla nenápadná a nepříliš hezká. Bylo jí dvaadvacet let, když se provdala za okouzlujícího Simona. Prožila s ním šestnáct let a měla s ním dvě děti. Pak zjistila, že žila s násilníkem a vrahem. Je skutečně možné, aby si za celých těch šestnáct let ničeho nevšimla? Dokázal Simon opravdu všechno tak dokonale utajit? Anebo to bylo úplně jinak…?

 

hideout

31. července 2016 v 19:26 | Lucretia |  Diary
5. dubna ? To je vážně datum posledního článku? No téda..Nemyslela jsem si, že bych se sem ještě vrátila. Stalo se toho tolik a zároveň nic. Dnes tu celý den bouří a prší a já jsem zůstala doma a četla si. Knihu jsem dočetla a teď nějak nevím, co dělat. Hraní her na mobilu už mě moc nebaví a v tu chvíli, mě to trklo. Mohla bych něco napsat. Věděla jsem, že už je to nějakou dobu co jsem sem strčila čumák. Ale že až tak?
Uvědomila jsem si, že je bolestně půl prázdnin za mnou. Nemůžu tomu uvěřit a nechci. Nechci se vracet. Mám otevřené okno, do pokoje proudí chladný vzduch, který je cítit deštěm. Mám na sobě takovej supr dlouhej svetr kterýmu spolužačky říkají nějak stupidně..kardigen nebo tak něco. Je to kurva prostě svetr. Jen si na ty lidi vzpomenu a je mi špatně. Chci zastavit čas a flákat se takhle dál a dál.
Moje prázdniny nejsou vůbec nacpané, záživné a ani nic jiného. Měla jsem pár plánů. Chtěla jsem si pořídit stan, chodit na výlety, objet vlakem republiku ale na nic z toho nedošlo. Brigádu nemám, na dovolené jsem nebyla. Nedělám prostě nic, jen přežívám. Ale mně se tohle přežívání líbí.
Přešli moje narozeniny, zmiňovaný festival JamRock, dělám autoškolu, mám nový mobil, chytám pokemony jak každej debil, znovu jsem se trochu rozečetla, pořídila si nové omalovánky a pastelky, stratila pár kamarádů (ne mou vinou pokud na tom záleží).. a taky jsem přibrala. Vůbec mě to netěší ale nemůžu říct, že mě to štve natolik, abych s tím něco dělala. Vždyť už tak jim jen to co roste..
Neustále mě sžírá ten pocit samoty, ale naučila jsem se si to v rámci možností užívat. Snažím se najít vždy kousek štěstí.
Když sedím na střeše se sklenkou vína a sleduju západ slunce, když mě roztančí hudba, když najdu pěkný kousek oblečení v sekáči, když mi vykvete růže..Pracuji na tom, snažím se a třeba se někdy i začnu mít ráda natolik abych dovolila někomu jinému aby mě měl rád. Přestala jsem očekávat, že si mě někdo všimne.
Tímhle bych to asi ukončila

ranní úvaha psaná večer

5. dubna 2016 v 20:50 | Lucretia
Zákon o zachování velikosti citu v jeho bytu
nefunguje už pár let.

Dneska byl fajn den. A tak jsem nějak chytla potřebu něco napsat i když to zase bude o ničem. Ráno jsem se vzbudila o hodinu dřív než jsem měla nastavený budík, uvařila jsem si kafe, šla si ho vypít na terasu a vychutnávala si slunce šplhající se na oblohu. Byl to takový pěkný pocit. Připomnělo mi to létní prázdniny kdy mě netlačil čas a nemusela jsem většinou nic krom občasných brigád. Dovedlo mě to k myšlence jak super se mají lidi, co jsou pány vlastního času. Tím myslím, že nemají určitou dobu kdy musí jít do práce a škol. Přemýšlela jsem, jak něčeho takového dosáhnout. Když si doopravdy reálně představím, že bych po zbytek života musela pracovat pod někým dodržovat striktně nějaké pravidla a časy příchodu a odchodu tak je mi to trochu proti srsti.

V létě jsem měla super brigádu. Jakou a kde říkat nebudu, ale pracovní dobu jsem si stanovovala sama. Většinou jsem chodila tak na 7-8 když se mi chtělo tak i na 6. Odcházela jsem klidně v jednu, o půl druhé nebo ve tři. Když jsem měla jednou jó velkou kocovinku tak jsem ani nedošla. Placená jsem byla totiž od toho, kolik jsem toho udělala. Neříkám že to byly nějaký velký prachy ale kdybych o prázdninách neměla tolik kocovin a nechtěla si odpoledne tak moc užívat počasíčka tak bych ty velký prachy mít mohla. :D Ale s tím, co jsem si vydělala jsem byla spokojená protože to bylo čistě v mých rukách.

Podobnou možnost moc lidí nenabízí protože ve většině prací něco takového není možné. Ale pokud mi nevyjde můj velkolepý plán se na léto uklidit do Anglie, určitě bych ráda šla pracovat zase tam.

Taky jsem si uvědomila, že spousta mých oblíbených youtuberů žije takový život snů. Chodí jim peníze za to, že dělají co je baví. Takový plán u mě ale bohužel zatím možný není, protože neumím mluvit před kamerou, nemám kameru a chybí mi nápad. Takže čus youtube-money.

No mimo moje ranní úvahy jsem dneska měla podezřele klidnou náladu. Poslední dobou jsem byla spíše depresivní a negativní. Asi za to může to sluníčko, možná úpal. Dneska mám i poněkud nostalgickou náladu. Než jsem stihla opustit venkovní pozemky školy viděla jsem asi čtvery oblizující se páry lidí. Trochu mi zůstával stát rozum nad tím, jací rozdílní lidé jsou schopni dát se dohromady. Mezi lidmi vyměnujícíma si DNA byl i můj taktrochucrush. Ale shit happens a jak dnes řekla Jorga 'Srdci neporučíš' a on mu asi fakt nemohl poručit no. Jinak si tu kombinaci neumím vysvětlit.
V tom jsem si nějak vzpomněla na tuhle písničku a poslouchám ji skoro celý den. Nevím proč.

Taky jsem měla děsně děsný sen. Znáte seriál Shameless? No tak v mém snu jsem jela autobusem, byla jsem těhotná a vůbec mi to nevadilo. Byla jsem děsnej sluníčkář, nežádala jsem lidi o místo na sezení a prostě jsem s tím břuchem stála v autobuse, usmívala se na svět a držela si břuch. Byla tam i Debbie ze seriálu která mě přesvědčila, že si dítě musím nechat. Po probuzení to byla samozřejmě noční můra. Nechápu, jak jsem mohla být tak nadšená z toho že jsem těhotná. Ve snáři jsem nic přímo k těhotenství nenašla jen to, že co se lidem zdá v tento den se nemá brát moc vážně. Což mě trochu uklidnilo. Zároveň mi to ale připomnělo mojí do nebe volající samotu. Smutné.

Furt mě něco ruší od dopsání téhle výlevky. Zrovna jsem si platila lístky na festival JamRock. O bože to bude víkend. Těším se hlavně kvůli Vypsané fixe, Dymytry, Wohnoutech a Třem sestrám. Uvidíme jak přežiju svůj první festival. Musím sehnat stan tyvole. No už nějak nemám co říct z toho nadšení jsem všechno zapomněla. Tak čus.

 


Emma Donoghue - Room

27. března 2016 v 10:27 | Lucretia |  Books
Autor: Emma Donoghue
Název: Room (Pokoj)
Nakladatelství: Picador (2010)
Počet stran: 400



Domácí pečivo

9. března 2016 v 18:36 | Lucretia |  Cooking
Nechcete se cpát kupovaným pečivem plným bůhví čeho? Chcete. Je to totiž chuťově celkem dobré. Ale co je lepší? Když je to domací. A co je ještě lepší? Když to někdo udělá za Vás. Ale to se nestane. Takže jsem přitáhla s úplně jednoduchým receptem který zabere minimum času. Teda pokud vlastníte domací pekárnu. Ne chleba to nebude. Ten žeru furt a už mi leze ušima. Navíc moc nemůžu ovlivnit jeho tvar a tak. Nahoďte zástěry a zapněte program těsto. Pokud pekárnu nemáte, tak se celý proces asi protáhne ale ti schopnější z nás se orientují ve věcech jako kvásek a podobný věci. Já ne. Jsem líná a neschopná.

Na super epesní mega boží pečivíčko budete potřebovat:

500g hladké mouky
260 ml vody
3 lžíce oleje
2 lžičky soli
1 lžička cukru
2 lžičky sušeného droždí

Co dál? Nic dál. To je všechno. Prostě to nakycat do pekárny a dát program těsto. Až pekárna odpracuje svoje, tak to vytáhnete na linku. Nemoučit nic. Líp se s tím pracuje.
Těsto jsem si rozdělila na 8 kousků cca po 90g. Potom už je úplně na Vás co s tím uděláte. Můžete šoulat rohlíky, šneky, bochníčky, pletýnky, hady..

Pokaždé je trochu jinak dozdobím. Potřu olejem, nasypu mák, mořskou sůl, sezamové semínka nebo všechno dohromady.
Na pečícím papíře peču cca 20 minut na 200°C. Hlavně mi to moc nevěřte a nechoďte si zdřímnout.
A teď mě omluvte, jdu si namazat svačinu na praxi. Dobrou chuť!


Výlevka

7. března 2016 v 21:08 | Lucretia |  Diary
Neskutečná touha zmizet.Sbalit si krosnu a vypadnout někam daleko. Poznat svět. Sleduju jak mě samota užírá na místě. Tohle není pro mě. Sedět denně ve škole a nedělat ani z půlky něco produktivního, užitečného. Co by se vlastně stalo, kdybych to celé zabalila? Asi nic moc speciálního krom toho, že bych neměla kde bydlet a co jíst. Mám pořád pocit, že tu mám být, něco splnit jen proto, abych naplnila očekávání někoho jiného. Navíc, bydlet v takovém zapadákově a být neustále sama tomu moc nepřidává.

love, couple, and boy image

Kamarádka je celý týden pryč a jezdí domů jen na víkend a i tak je to divné. Ona má svůj život do kterého mě sice ráda zahrnuje ale já pořád nemám ten svůj. Moje denní náplň není nic zajímavého. Nikoho nevídám, pokud nepočítáte lidi ve škole nebo jinde co prostě potkáte i když nechcete. Myslím takové to cílené setkání, trávení času. Jo já si to přiznám, chybí mi někdo ke mně, kdo by mě měl rád. Mám ráda samotu, ale nechci být sama neustále, bez možnosti se od ní odtrhnout.

Chci poznat celý ten svět tam venku. Nechci ho poznávat sama. Na to se ho stále docela obávám. Ani nevím, proč to píšu. Je to taková moje výlevka. Cítím akutní potřebu psát o tom, jak se zrovna teď cítím.

Moje knižní výzva je na bodu mrazu. Nevím jestli je to tím, že se nutím do čtení knih které mě nebaví a tím pádem ztrácím chuť číst cokoliv jiného. Takže radši spím, hraju Candy Crush a nebo někam vezmu psa. Moje žití je aktuálně tak zbytečné, až je mi z toho na nic. Opravdu to chce změnu prostředí..

mountains, nature, and landscape image